PhDr. Jitka Douchová  je odborník na partnerské vztahy a na internetu vede i svou vlastní partnerskou poradnu. Oslovila jsem jí a položila jí otázku určenou přímo ke zveřejnění na těchto stránkách.

Odpověď:

Je to velmi individuální a asi ani tolik nezáleží na tom, zda se jedná o heterosexuální nebo homosexuální pár.

Jde o partnerský vztah a ten má nějaké zákonité fáze - odlišují se od sebe u každého páru, neboť každý vztah je originální a jedinečný.

První fází je okouzlení, poté zamilovanost. V této době je možná nejvíc přítomná touha po společném bydlení co nejdříve, na druhé straně se ještě neznáme, navíc přicházíme o fázi chození a těšení se na schůzky, pokud se ke společnému bydlení rozhodneme.

Chození je romantické, dostáváme ze sebe maximum toho nejkrásnějšího v nás, společné bydlení je po nějaké době každodenní realita, z ní pak někdy dříve, někdy později, vzniká stereotyp.

Všechno má něco do sebe...

Přesto pro mne, jako vztahového psychologa, přijde společné sestěhování po tak krátké době jako riziko.

Nejdřív by se měli lidé víc poznávat, vědět o sobě co nejvíce, jaká mají očekávání od vztahu, kdo vlastně jsou, a pak zažívat společné delší chvíle, které odkryjí více - třeba na dovolené.

Při společném bydlení můžeme velmi rychle narážet na problémy s dělbou kompetencí, co se týče péče o domácnost, co se týče finančního hospodaření. Svým způsobem to může též obírat partnerky o vlastní svobodu.

Společný život je o přizpůsobování se jeden druhému, je tam i nějaká kontrola. A to jsou věci, které mohou více zdolávat ti, kteří se už více znají, v jejich vztahu nedominuje primárně touha po sobě, ale je tam kromě ní láska a tak i uvědomění si důležitosti přizpůsobování se.

Přesto se samozřejmě ve své psychoterapeutické praxi setkávám i s tím, že se k sobě partneři stěhují hned. Je v tom jen nedočkavost ze zamilovanosti...?

PhDr. Jitka Douchová  

    Snížení sexuální apetence, tedy sexuální potřeby či zájmu, je poměrně častým jevem, který se však jen vzácně vyskytuje izolovaně. Pokud k němu dochází až po určité době trvání vztahu, souvisí nejčastěji s někdy i sotva postřehnutelnými problémy. Může být zapříčiněno např. i dlouhodobou únavou ženy ze zaměstnání. Příčinou snížení sexuálního zájmu může být také ale i deprese, která může probíhat dlouhodobě v larvovaném, navenek sotva postřehnutelném stavu, projevujícím se v nejrůznějších tělesných potížích.

    Vzácněji k němu mohou vést i hormonální poruchy (např. hyperprolaktinémie nebo nedostatek hormonů) nebo poruchy v činnosti některých orgánů (snížení sexuální apetence je uváděno u různých typů poruch v činnosti štítné žlázy či nadledvin). Pokles sexuálního zájmu doprovází i některá tělesná onemocnění či podávání některých léků (psychofarmaka, léky proti vysokému krevnímu tlaku apod.).

    Avšak zda jde skutečně o poruchu, nelze říci bez sexuologického vyšetření. není totiž vůbec výjimečné, že sexuální potřeba během života kolísá a navíc hladina sexuální touhy je velmi individuální. Nelze proto říci, kolikrát týdně, měsíčně či ročně je "normální" se milovat. Každý z nás má individuální normu. Někdo má potřebu pohlavního vybití denně, někdo jen párkrát za rok. To vše je přitom "normální" a problémem se to stává jen tehdy, když se sexuální potřeba partnerů výrazně liší. Souladu přitom nelze dosáhnout tím, že se člověk "přemůže" a vyhoví potřebám a případnému nátlaku partnerky (např. už výčitky, že toužíte po jiné a odmítáte jen jí, lze chápat jako nátlak), to obvykle nakonec vede pouze k získání odporu a úplnému odmítání sexu. Ideálním řešením je pro obě přijatelný kompromis, přičemž partnerka s vyšší apetencí může doplňkově své potřeby uspokojovat autoeroticky.

    Rozhodně není důvod se stydět vyhledat i odbornou pomoc v sexuologické ambulanci. Porada se sexuologem může pomoci odhalit příčiny poklesu apatence a naznačit nejvhodnější způsob řešení současné situace. Pokud by totiž potíže přetrvávaly, mohly by dříve či později narušit vztahy i v ostatních oblastech.

prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D.

    Vliv alkoholu na sexualitu je známý už od dávných časů. Je skutečně zjištěno, že požití alkoholu v malé dávce před milováním může působit jako mírné afrodiziakum, tedy povzbuzovat chuť k milování, a to hlavně proto, že snižuje úzkost a uvolňuje zábrany. Lze ho tedy doporučit především v případě lidí nejistýh a úzkostných.

    Ve větších dávkách však působí opačně, jednoznačně spíše tlumí sexuální potřebu a sexuální vzrušivost. Skutečně dramatické jsou pak následky dlouhodobého nadměrného zneužívání alkoholu. U žen alkoholiček se setkáváme, kromě snížení plodnosti, i s neschopností dosahovat orgasmu.

prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D.

...