JAN FOLNÝ - rozhovor se spisovatelem, jehož knihy si musíte přečíst:-) Ptala se ZDENKA - listopad 2015. Honzo, moc děkuji za Tvou ochotu k rozhovoru, vstřícnost a otevřenost.
Honzo, co bylo tím prvotním impulsem, který Tě vedl k napsání Tvé první knihy Od sebe / k sobě? S náhlou změnou se ve svém životě vyrovnává hodně lidí, tedy domnívám se, že zřejmě úplně každý, neboť život o změnách je - velkých i malých, pozvolných i náhlých. Ale ne každý se rozhodne o tom sepsat knihu - knihu čtivou, vtipnou a místy i smutnou.
Jako první musím zmínit, že Honza, hlavní hrdina knížky Od sebe / k sobě, nerovná se Honza, který tu knížku napsal. Já jsem tenkrát psal literární blog o bi klukovi, co žije v Irsku a ty příběhy byly kompilací skutečných příběhů, které se odehrály buď přímo mně, nebo lidem okolo mě. Ten blog se setkal s poměrně velkým ohlasem a pár lidí mi řeklo, že bych tomu mohl dát knižní podobu. Takže prvotním impulsem napsat knihu byly tyhle pozitivní ohlasy. A popudem psát onen blog byly jednoduše zajímavý situace, ve kterých jsem se ocitl já, nebo moji přátelé a známí, a taky to, že jsem neměl v Irsku televizi, a tak jsem po večerech psal blogový příspěvky.
Jak Tvé blízké okolí přijalo, že jsi se o svém životním "hledání", "škubání" a "vzpírání" rozhodl napsat knihu? Kdo Ti byl v tu dobu největší oporou?
Žádná extra opora potřeba nebyla, žádný drama se nekonalo, moje okolí to přijalo dobře. A zase: doufám, že pochopili, že ten hrdina, to nejsem stoprocentně já. Já tolik nepiju.
Víš, nad čím jsem - krom jiného - po přečtení knihy Od sebe / k sobě přemýšlela? Nad tím, proč si kluk s nejkrásnějšíma hnědýma očima tuto knihu nikdy nepřečte?
Co třeba vysvětlení, že v Irsku stále žije až 5 procent negramotných lidí, lidí, co číst neumí, a tak si žádnou knížku přečíst nemohou.
Knihu Od sebe/ k sobě vydalo LePress Praha 2010, knihu Buzíčci vydalo Host Brno 2013. Jak těžké pro Tebe bylo najít vydavatele knih s "menšinovou" tématikou?
Zas tak těžké to nebylo. LePress, které mimo jiné provozuje e-shop queershop.cz, se zajímá o neheterosexuální tematiku programově. A nakladatelství Host, což je podle mě naše nejlepší nakladatelství, kde nevydávají jen světové bestsellery se skvělými obálkami, ale starají se i o původní českou literaturu, dokonce i poezii, vydalo Buzíčky, řekl bych, nikoliv kvůli tématu, ale díky textu samotnému. Myslím, že je zaujalo to, že Buzíčci nejsou to tolik obvyklý literární sentimentální, patetický gay-vzdychání.
Co jsi vnímal jako nejtěžší krok, když jsi začal zjišťovat, že se Ti krom holek začínají líbit i kluci?
Popravdě řečeno já jsem žádný těžkosti nepociťoval. Vzal jsem to jako fakt. A velmi brzo jsem to začal vnímat jako skvělou výhodu a začal si tu "obojakost" užívat.
Co bys poradil L holkám a G klukům, hledajícím stejně jako Ty cestu "k sobě"?
Necítím se v pozici dávat rady. Ale kdybych přece jen měl, tak snad jen tyhle čtyři:
1. Víc než svýmu okolí naslouchejte sami sobě
2. Žádnej problém není tak velkej, aby se nedal vyřešit
3. Přehnaně chlastat a brát drogy je trapný a pitomý
4. Kupte si moje knihy - budou vaší knihovně slušet
Předpokládám, že se ztotožňuješ s irským příslovím, kterým částečně Tvá první kniha začíná - tedy, že kdo nevěří v lásku, nevěří v sebe?
Ano, rozumím mu. Teda pokud není vysloveno irsky.
Můžeš na základě své zkušenosti říci, v čem se z Tvého pohledu liší veřejný život lidí s odlišnou sexuální orientací u nás v ČR a v zahraničí? Je v zahraničí větší otevřenost a tolerance? Více příležitostí ke společnému poznávání a setkávání se? Více organizovaných společných akcí?
Já si myslím, že co se otevřenosti a tolerance, či nějakýho sdružování se a veřejných akcí týče, si my tady v ČR nemáme až zas tak moc proč stěžovat. Jen to, že nemáme plnohodnotný gay manželství a adopce homosexuálními páry je ostudný.
Líbí se Ti mé web stránky? Dá se říci, že za jejich vznikem částečně stojí má snaha vyrovnat se s rozchodem, který mne v tu dobu hodně bolel. Nicméně pravda je taková, že čas hodně věcí "zhojí" a každý mezilidský vztah jednou skončí. Dr. Klimeš, partnerský psycholog, v jednom ze svých rozhovorů uvedl, že partnerské vztahy končí buď rozchodem, nebo smrtí a někdy je paradoxněji jednodušší vyrovnat se s tím, když nám partner zemře, než vyrovnat se s rozchodem. Co Tobě nejvíc pomohlo vyrovnat se se ztrátou své drahé polovičky?
Rodina a čas. Ano, tvé stránky se mi líbí.
Plánuješ "rodinu" - děti?
Ne. Ale chtěl bych, aby zcela legitimně a s podporou veřejných úřadů a společnosti měli tuhle možnost moji kamarádi a známí, co žijí v neheterosexuálních svazcích.
A kdy vydáš další knihu? :-)
Těžko říct. Ale pravda je ta, že zrovna dokončuju svou novou věc, tak uvidíme, jestli to bude stát za vydání.