PROČ ROZCHODY TAK BOLÍ?
„Proces rozcházení je podobný smrti. Pokud mi na terapii přijde někdo, komu zemřela blízká bytost či se rozešel s milovaným člověkem, ta práce je velmi podobná,“ říká v dialogu s Romanem Žižlavským Kasia Kordylewska. „V průběhu terapie se může podařit navodit stav primárního pocitu bezpečí, jednoty, blaženosti a rozpoznat jej, protože ho v sobě každý máme. A nepotřebujeme k němu apriori druhého člověka. Po rozpoznání v sobě jsme připravení k setkání s druhým člověkem, ne jen k sycení nekonečného emočního hladu.“
V podstatě každým okamžikem se znovu rodíme a umíráme. Vše se stále mění. Každou vteřinou. Vědomí stále vzniká a zaniká. Vytváří obrazy našeho světa a ty zase mizí v nenávratnu. Pochopitelně jsou v tomto proměnlivém toku zážitky, události, zkušenosti, které mají velkou intenzitu a hluboký dopad. Sem patří právě odchody, rozchody s milovanými lidmi. Jako by se rozpojovaly propojené světy, vesmíry, které do sebe určitým způsobem zapadly, propojily se, prorostly. Často se vzájemně hodně dotýkáme na bolavých místech – a při rozchodu je obnažujeme, otevíráme, trhají se vazby, které je chránily, které jsme často skrze partnera nevědomě sytili.
Pohled na rozchod v podání dialogu Romana Žižlavského a Kasii Kordylewsky - celý rozhovor k přečtení ZDE