LIDSKÝ ŽIVOT JE O VZTAZÍCH - být srovnaný, nikoli vyrovnaný...
Na otázku "O čem je lidský život" Max Kašparů v knize O bludných kruzích a Bludných kamenech hovoří následujícím způsobem:
Existuje také jedna společná odpověď pro všechny obyvatele naší planety - Lidský život je o vztazích.
Tři roviny vztahů
První rovinou jsou vtahy interpersonální (mezilidské) - charakterizuje je osa - já a ty. Druhou rovinou jsou vztahy člověka ke kulturním hodnotám, mateřskému jazyku, tradici národa, umění, historii nebo vlastnímu povolání. Jedná se o vztahy z oblasti duševních statků. Třetí rovinou vztahů je oblast spirituální - zde hovoříme o vztazích duchovních. Existují jedinci, nazvěmě je "třífázoví", kteří žijí v trojí rovině vztahů. Pěstují vztahy mezilidské, kulturní i duchovní, žijí na plné obrátky. Jsou ovšem i tací, kterým k celoživotní spokojenosti vystačí jediná a to první rovina vztahů. Ovšem jestliže ti první život prožijí, ti druzí ho povětšinou přežijí.
Stavy a vztahy
Dvě česká, zvukově podobná slova, která v pojetí lidské existence hrají úlohu spojených nádob. Jestliže prožíváme dobré stavy kdesi tam uvnitř pod hrudní kostí, jsme disponování ke tvorbě dobrých vztahů kolem sebe. A žijeme-li naopak v dobrých mezilidských vztazích "venku", cítíme uvnitř sebe dobrý, pohodový stav.
Jestliže však budu soustavně prožívat uvnitř sebe napětí, vnitřní rozpor, budou-li ve mně boje a nevyřešené konflikty, nebudu schopen šířit kolem sebe silové pole klidu a dobra, nebudu schopen navazovat kvalitní mezilidské vztahy. A rovněž platí: Budou-li moje vztahy s lidmi na bodu mrazu, nepocítím ani spokojenost sám v sobě.
Srovnaný, ne vyrovnaný
Skutečně záleží na tom, abychom byli ochotni přijmout sami sebe se svými limity a omezeními, abychom byli "sami se sebou vnitřně srovnáni". Raději používám pojmu "srovnaný", protože jsem často žádán o radu, jak to lidé mají udělat, aby byli "vyrovnaní". Přijde-li někdo s tímto přáním, vzpomenu si pokaždé na profesora Dominika Pecku, který říkával: "Člověk je vyrovnanej, až když leží na prkně". Měl pravdu. Dokud žijeme, jsme plni větší nebo menší vnitřní disharmonie. Vždyť i trvalá disharmonie uvnitř našich tělesných buněk způsobená jejich metabolismem i vzruch na nervových drahách těla je důkazem toho, že ještě žijeme. Až přijde všechno do klidu, bude to naše smrt.
Krize
Pojem, který je v našich životních situacích, ale i v našem každodenním slovníku stále častější. Od krizí politických a ekonomických až po krize osobní nám oprávněně nahánějí strach.
V první řadě si musíme uvědomit, že do krize se dostane vždy jen to, co je živé. Kameny u cesty nebo kostry v hrobě se do krize nikdy dostaat nemohou. A jsou-li naše vztahy živé, hrozí krize i jim. Řeknou-li mi někteří partneři, že za XX let společného života na jejich dveře žádná krize ani nezaklepala, nemohu jim věřit a napadne mne, zda to u nich doma nevypadá jako na hřbitově.
Číňané, kteří používají znakové písmo, vyjadřují pojem krize dvěma znaky vedle sebe. Znakem nebezpečí a znakem naděje, šance. Je to moudré pojetí krize, protože se v ní skrývá obojí.
Jde tedy o to, abychom na jedné straně žádnou krizi nepodceňovali, protože je tu ono nebezpečí, ale abychom z ní také vytěžili onen nadějný kapitál potřebný pro budoucnost, zisk, který nás poté, až krize odezní, vnitřně obohatí. Prožít utrpení pro samotnou bolest je nemoudré. Vytěžit z něho zužitkovatelný úrok je smysluplné.
Více naleznete v knize - Max Kašparů - O bludných kruzích a Bludných kamenech - 2011